Na střediskové poměry netradiční téma provázelo všechny účastníky tradičního střediskového výletu během velikonočních prázdnin. Tentokrát žádní šílení vědci, mafiánské nebo kosmické zápletky. Kluci a holky, co koncem března vyjeli na velikonoční výlet, prožili několik dnů po boku Ježíše, veselili se s ním, zažili zradu Jidáše, následně Ježíšovo ukřižování, smutek, ale také jeho velký návrat. Člověk by si řekl, že s koncem velikonočního výletu celý čtyřdenní příběh kolem Ježíše skončil, a že se vše zase vrátí do stálých a zaběhlých kolejí. Ale kdeže.
Stačilo už jen vystoupit z vlaku na brněnském hlavním nádraží, zakřičet si pokřiky, když se stalo něco, co se za dlouhých 15 let po konci žádného z mých výletů nestalo.
Zatímco většinu dětí si rozebrali rodiče, já tak nějak chvíli bloudil mezi posledními baťůžkáři, když ke mně přistoupila jedna stará babička, zeptala se mě, jestli jsem vedoucí této skupiny a souběžně mi začala navlékat na ruku jakýsi náramek. Původně jsem nechápal, nakonec mi ale řekla, že tento náramek s motivem Ježíše pochází ze Svatého Hostýna, a že má magickou sílu, která ochrání naši skupinu na příštích výletech od všeho zlého.
Koukal jsem na přírodní motouz opletený zelenou nitkou, na kterém se mi na ruce houpal malý stříbrný přívěšek z poutního místa, a už moc nevnímal další slova staré babičky. Vysoukal jsem ze sebe jen slova díků, babička se usmála, naskočila do vlaku, ze kterého kvůli naší skupině vystoupila a pokračovala dále. Bůh ví kam.
Náramek mám doma a na příští výlet ho s sebou rozhodně vezmu. Věřím totiž, že kdybychom na velikonocích znovu honili jenom mafiánské překupníky nebo válčili proti kosmickým potvorám, nic takového by se na nástupišti v Brně nestalo.
Bris