Koutek poesie

Ilei

Sněhurka

 

… tak zní výrazný černý nápis na malé azurové knížečce. Autorem je Radomil Matzner, pro mě tak trochu záhadný muž. O své poezii tu píše:

„Toto není poezie,

je to jen legrace pro kamarády.“

Tak jen doufám, že by se nezlobil, kdyby zjistil, kam jeho tvorbu šířím.

Pan Matzner se jednou objevil u mámy v kanceláři. Ptal se jí, jestli náhodou nepíše básničky, mamka, že jo, a on že on taky… Nechal jí tam Sněhurku a odešel.

Poté se Sněhurka dostala do mých rukou. Mám z ní dost rozporuplné pocity, každopádně jsem vybrala pár básní, které se mi líbily nejvíce.

Snažila jsem se také prozkoumat internet, abych vám tu mohla a panu Matznerovi něco zajímavého napsat, ale nic jsem nenašla. Snad jen, že možná hraje závodně šachy. A taky doplním, že je s největší pravděpodobností Brňák.

A teď už si můžete přečíst tu „legraci/poezii“ od záhadného pana Matznera 🙂

 

MROŽ A BROŽ

 

Jeden mrož nosil brož.

Byla to tzv. „mroží brož“.

Když se ho zeptáte: „Což

je normální, aby mrož nosil brož?“,

odpoví na to mrož:

„Kdož by takovou brož

odhodil v odpadkový koš!“

 

HROCH A HRÁCH

 

„Hrochu, brachu,

tu máš trochu hrachu!“

Když dali hrochovi hrách,

on řekl jenom: „Ách!

Nebudu to jíst, byl bych nadmut,

připadal bych si jak mamut.“

 

KRÁL, KRÁLOVNA A KRÁLÍK

(absurdní drama)

 

Díl I.:                          Král kouří.

Královna oči mhouří.

A králík se topí v moři

Díl II.:                        Proč král kouří?

„Otázky                      Protože král je kuřák.

a odpovědi“                         Proč královna oči mhouří?

Protože král kouří.

A proč se králík topí v moři?

Protože vypadl z lodě,

která se ocitla v bouři.

Díl III.:                       Král vzpomíná na dětství

„Závěr“                       a stále by si jen hrál.

Královna oči mhouří,

protože král by si stále jen hrál

a v ní zatím hormony bouří.

A králík??

Králík se utopil v moři.

 

(Pro přecitlivělé lidi konec „B“:

Králík se neutopil v moři, králíka z moře vysvobodili dva tchoři.)

 

LEV LEVÝ A LEV PRAVÝ

 

Dva lvi sedí modelem sochaři lvů, který dělá sochy lvů do Petěrburgu.

Nějakou dobu tak sedí a po chvíli…

 

Lev levý praví: „Je lev pravý hravý nebo dravý?“

Lev levý o tom přemýšlí a po chvíli opět…

Lev levý praví: „Je lev pravý zdravý?

Kdyby snad náhodou nebyl zdravý,

tak snad trochu kávy

nebo dobré stravy – třeba kus krávy –

to spraví!“

Lev levý dále uvažuje a po chvíli opět…

Lev levý praví: „Je lev levý pravý?

(Tím není myšleno, že by byl falešný nebo umělý, ale jestli je skutečně na pravé straně.)

Protože…                   (jak praví lev levý)

když odložíš zábrany

a koukneš se z druhé strany

je lev levý pravý a lev pravý je levý.

 

Jsem tedy já, lev levý – levý a je lev pravý – pravý nebo je lev pravý – levý a já, lev levý – jsem pravý?“

Oba dva lvi o tom nyní usilovně a dlouze přemýšlí…………………………………………a nakonec……

Lev pravý praví: „Lev levý nic neví.“

 

 

TOBRUK

(milostná báseň z 2. světové války)

 

Nedaleko Tobruku

držel jsem ji za ruku.

Kolem samá mrtvá těla,

ona to nevnímala, jenom chtěla,

abych ji požádal o ruku.

 

Potom bomba přiletěla,

oddělila jí ruku od těla.

Tak u toho Tobruku

získal jsem její ruku,

aniž jsem ji požádal o ruku.

 

KONVALINKY

(extrémně romantická báseň)

 

Namísto not na notové linky

nakreslil jsem si konvalinky.

 

Některým lidem přijde vhod

zpívat písničky podle not.

 

Já si však dnes zajdu na Zelný rynek

a budu tam zpívat podle konvalinek.

🙂