Od minulého článku jsem nejspíš musela vypít litry kávy. Vůbec mi nedošlo, že už je měsíc za námi, a že je tedy na programu další koutek. Jak se všechno kolem mě rychle točí (a já nestíhám nic jiného, než do sebe házet jeden šálek kafe za druhým) náš oddíl, tedy družinka Lišek, se naopak stihl (opět) o něco rozrůst. Moje nadšení tedy nezpůsobila přehnaná konzumace kofeinu (přísahám), i když by to tak mohlo vypadat.
Poslední dobou se toho děje tolik… nechte mě se rozpomenout. Vybavuji si schůzky, ufobal a nějaké ty výlety. Tak pojďme pěkně popořádku.
Protože se nám blíží ufobal, na schůzkách se ho snažíme pilně trénovat. Žádný učený z nebe nespadl, takže si asi dokážete představit ty malé krůčky, které v tréninku děláme. Vždyť já do teď neumím ten ufec pořádně hrát. Stejně jako ufobal se snažíme potrénovat i ty “skautské” věci. Šifry, uzly, kytičky…ale také hry, u kterých se málem pozabíjí nejen děti.
Dubnové výlety byly každý z jiného soudku. Pro změnu jsme nešli do lesa, ale za kulturou. Počasí nám zrovna nepřálo. Jako útočiště nám posloužilo divadlo Polárka. Doktorskou pohádku většina dětí znala, ale mně se s postupem děje vybavovaly jen střípky ze základní školy.
Druhý výlet byl už více-méně tradiční. Tentokrát záhadologové nechytali přízrak, zloděje židlí, ale ani nehledali aztécké zlato. Zachránili unesenou princeznu z Černé Hory. Za to dostali šlechtický titul.
Vážně to rychle uteklo. A na to, co se stále více blíží, se těším, ale taky se některých věcí dost děsím. Určitě se nestihnu ani vzpamatovat a už se zase sejdeme u dalšího koutku.
Z kavárny Vás všechny zdravím,
Vintu.
