Jaráky 2008

Sraz byl v 4:45 ráno na punu.Z tohoto základního bodu se vydávame na cestu k našemu vláčku směrem na Olomouc.V prvním vlaku jsme se věnovali spánku a Okeovu zpěvu. Za chvíli nam tento způsob jízdy nevyhovoval tak jsme se s Terkou zavřeli do kupéčka spokojene odpočívaly až do chvíle, kdy jsme měli vystupovat v Olomouci. Na onom místě jsme přišli do haly a chvili jsme se flákali než nám nepřijel druhej vláček, kterým jsme jeli az do Žiliny. Cestou jsme nafotili spousta nepovedených i povedenych fotek, které zde (nejsou) publikovány. Následovalo ještě pár dalších malých vláčků ve které nas dovezly do zapadle vesničky Oravský Podzámok.Odtud jsme se vydali pěšky na náš skvělý hotel Racibor. Po zmáhavem výstupu jsme konečne uviděli chaloupku, kde sme zakempili.

Chvile odpočinku stačí a poté se vydáváme na skvělej vylet začinající velkým srázem, který vylezeme směrem nahoru a konče dlouhým srázem, který slízáme směrem dolů. Celí zmožení a zmrzlí se vracíme do chaty a sušíme naše oděvy a odpočíváme opět ne moc dlouhou chvíli. Po té ne moc dlouhé chvíli odpočinku jsme se navečeřeli a zahráli jsme si super hru s golfovým míčkem a se slovenskou pětikorunou. Hlavní hra jaráků byla vysvětlena tentýž večer. Šlo o natáčení krátkého zhruba 15 minutového filmečku s možnými uměleckými akty. Před spaním ještě vymýšlíme stavíme dějovou kostru filmu a pak hurááááááá na kutě. Druhý den ráno nás probouzí Thran a oznamuje nám, že je za 4 minuty rozcvička. Když sejdeme ještě rozespalé do předsíňky, tak poznáme že tvrzení za čtyři minuty je trochu mylné. Na rozcvičce si zahrajeme eskymáckou honičku a pak si dáme skvělé buchtičky s tvarohem. Naše skvělá sjezdovka je jak řekl jeden

chalan:“kilometr a poľ“ daleko od chaty, a je skvěle sedačková. Tato sjezdovka je neustále zasněžována a tvoří tak dojem velké bílé plošiny kontrastující s blátivou krajinou okolo nás. Se sjezdováním a snowboardování jsme skončili ve 4 hodiny a poté jsme se vydali k chatičce. Večer jsme si zahráli skvělou hru s Orwenovím projektem na převlíkání svršků. Samozřejmě ji vyhrál akční Pelco, jehož výherní strategie byla jednoduchá: nedělat chyby. Po schovce jsme se dívali na pár zábavných i méně zábavných ukázek amatérských videí. Šílený programátor, nemrtví lidé na Stránské skále, DJ osudu, anča a monča a tenkrát na houbách jsou názvy skvělých ukázek. Je fakt pozdě večer a tak už se seznamujeme s děním našich snů a oddáváme se našemu sladkému spánku.

Je ráno a my vztáváme a rozcvičkujeme. Na rozcvičce si zahrajeme pakobal a pak se všichni celí zmáčení a vyčerpaní vracíme do chaty, kde na nás čeká předem připravená snídaně. Chleby s marmeládou. Po skvělé snídani následuje skvělý den, který pokračuje hygienou oblečením do snowboardovýho a lyžařskýho oblečení a chůzí na svah. Na svahu byl samozřejmě nejlepší wizy, náš jediný lyžař. A já sem poprvé skusila jet na lanovce se zapnutým vázáním, a tak jsem se mohla s ostatníma smát dítěti, který skvěle přejelo vystupovací plošinu a chtělo si dát ještě jedno kolo na lanovce. Po tří hodinovém sjezdování se odebírám já, trocík, terezka a šnek k chatě, kde nám Orwen zadal úkol začít psát tento článek. Po chvíli přišli do chaty i ostatní a mohli jsme se naobědvat a chvíli odpočívat. Večer jsme se dívali na naše první nahrávky a na animatrix a poté jsme se já a terka odebrali do našich komnat a spokojeně jsme usnuli a co dělala skupina kluků to netuším. Další den ráno nečekaně vztáváme a podstupujeme hygienu a rozcvičku. Po tomto rituálu jsme se zbalili a šli j sme na hrad. Na hradě nás prováděla velmi milá průvodkyně, která mluvila napůl rusky a napůl slovesky bo co. Po této prohlídce jsme se odebrali na vlak do Dolného kubína na koupaliště. Bazén byl průměrný ale vykoupat se po čtyřech dnech to celkem bodlo. Všichni jsme se vyráchali v bazénu a odebírali jsme s epod naším vedením k chatě. Večer zase vaříme večeři a opět se díváme na film tentokrát podle Rowova výběru jsme se dívali na resident evil. Asi v jednu vecer se odebíráme do postele a už se těšíme na další den. Dalsí den jako každý jiný ovšem s jednou změnou: nemáme rozcvičku a na snídani se samozřejmě čeká jen na mě s Terezkou a tak nad touto nabídkou ještě chvíli přemýšlíme a pak se laskavě odeberem na nabídnutou snídani:). A schválně že neuhodnete co jsme dělali potom? Noooooooooooo? Tak já vám to klidně prozradím. Nečekani jsme se připravili na svah a vidali jsme se na cestu ke sjezdovce. Tento den za námi přijela nečekaná návštěva. Byla to Ilei s Tebi, Pepou a Karlem. Na sedačkách jsme si s nima popovídali a vyměnili si pár názorů a naše milá děvčata už musela jet. Po tomto zdánlivě náročném dnu jsme ještě natočili poslední scény a dali jsme se do stříhání našeho výtvoru. Dnešní večeře byla vařena s láskou a podle toho i chutnala. Následuje samozřejmě každovečerní promítání, kterému se nikdo nebrání. Tentokrát byl výběr dle Šneka a spol., a tak nám naše milé vedení pouští Pána pařmenů zatím jenom první část. Končíme nečekaně pozdě, takže už nám nezbývá nic jiného než hygiena a spánek. Ráno když se probudíme uvidíme něco nečekaného co nám udělalo čáru přes rozpočet.Venku se z tmavého nebe snášeli na zem kapky deště a rozpouštěly zbytky našeho vzácného sněhu. Jak to zbystřily naše zraky poslali jsme ihned kluky na sjezdovku prodat permanentky a sami jsme si ještě trochu odpočinuli. V čísi Orwenově hlavě se zrodil nápad promítnout si nějakej cool film, a tak jsme si vzali pakl cd a dali se do výběru. Orwen s Terkou se nadchli pro nápad že se podíváme ne Hellboye a samozřejmě jsme ho také hned uskutečnili. Asi v polovině filmu přišli chlapci a dívali se snámi. Po filmu jsme si zaplnili bříška obědem a už zase na nás čekala tvrdá filmová kariéra, proto jsme zbytek dne strávili v pokoji vedení a stříhali jsme náš film. Došlo aji k vybýrání hudby a poslouchání Wizyho připomínek:). Po náročném dnu následuje velká odměna. Vedení nám konečně pustilo filmi, které jsme natočili za celé jaráky. V našem filmud epojednávalo o jednom mladíkovi a jadné mladici a v tom druhém jak by smet:). Dokonce i vedení předvedlo svůj výtvor náborové video. Po našich nahrávkách následuje druhá polovina Pána pařmenů. A samozřejmě jaký by byli jaráky bez Gustava a našich názorů? Asi vadný. A proto jsme si dali jedno nebo dvě kolečka s naším milím tučňákem a ten kdo není zbalen si jde sbalit věci a kdo uz je zbalen, tak má vyhráno a může jít spinkat. Ráno vztáváme v 6:10 a jdeme na rozcvičku. Na snídani jsou topinky, takže se s Terkou radši uskromníme a dáme si malou hladovku. A už je tedy uklízení chaty a vynášení batohů a snowboardů ven. A zrovna jako na potvoru se muselo rozpršet, takže jsme celí zmáčení došli na vlakovou zastávku kde jsme nasedli na celkem malí přeplněný vláček a jeli jsme jím(asi ) až do Žiliny, kde jsme čekali hodinu na další vlak, kterým jsme jeli jen malou, ale o kouzelné samootevírací dveře obohacenou cestu. Kvůli malému zdržení nám ujede i druhý vlak, a proto jedeme až tím pozdějším. Tento vlak byl ovšem růžovomodrý a měl výjimečná kupéčka. V tomto vlaku jsme se věnovali pouze odpočinku a povídání. Byl to náš poslední vlak, a taky to byl vlak, kterým jsme jeli nejdelší dobu. Už jsme v české republice, a tak jsme vystoupili z vláčku u nás doma v Brně a rozloučili jsme se. Někdo ještě se mnou počkal na odvoz a zbytek už uháněl ke svím domovům.

Náhodné fotky z akce