Jako za mladých časů

Co dělat s těmi kteří jsou už tolik staří, že se o ně jejich blízcí nezvládají postarat nebo dokonce ani nechtějí postarat? Odpověď je velmi jednoduchá: takovýhle lidé jsou většinou poslání do domova důchodců, aby zde dožili svůj život. Jeden takový domov stojí na okraji Zlína, a právě do něj se vypravili naši postarší kamarádi, kteří jako malí spolu navštěvovali skautské oddíly Medvědů, Svišťů a Ořechova. Teď už ovšem nejsou tak ohební a zdatní jak kdysi, jejich vychytralost a smysl pro humor jim však zůstal.

Náš příběh začíná v Brně na hlavním vlakovém nádraží. Přestože většina z nich z Brna ani nepochází, vždy se zde scházeli na společné výlety. Dnes tomu nebylo jinak. Koupili si lístek na vlak a obsadili několik poloprázdných kupéček ve vlaku. Jejich děti jim zařídili společné strávení zbytku jejich života ve zlínském domově důchodců, do kterého se teď všichni společně odebírají. Je to štěstí, že budou opět pospolu, stejně tak jak tomu bylo, když jezdívali na skautské výpravy.

Po vystoupení ve Zlíně se vydali směrem k domovu. Protože už jsou ale trošku starší a hloupější, omylem se vydali naprosto jiným směrem. Naštěstí většina z nich si toho ani nevšimla a vedoucí jejich skupiny stačil po nějaké době nabrat správný směr cesty. V polovině cesty se starším a nemocnějším členům výpravy nabídlo odvezení zavazadel služebním autem domova důchodců, ti téhle nabídky využili.

Po příchodu k domovu čekalo na naše seniory představení domova a personálu, který nad něma bude vykonávat veškerou péči. Zlínský domov důchodců čítá odborně školený personál, charismatického ředitele a bohaté vybavení: sauna, televize v každém pokoji, bazén, jídelní sál, společenská místnost, toaleta s bezbariérovým přístupem, stolní fotbálek, sportovní plácek pro otrlé jedince, lavička před domovem k trávení volného času a plno dalších vychytávek, které usnadňují život ve zdejším domově.

Jakmile naši staříci prošli zdravotní prohlídkou, kde zjistili své nemoci, mohli se ubytovat. Po ubytování na ně čekal nenáročný program zaměřený na aklimatizaci v novém prostředí po dlouhé cestě. Naši kamarádi také mimo jiné vzpomínali na mnohé zážitky, které spolu zažívali na různých táborech.

Večer po večeři čekal na seniory připravený program. Personál domova si připravil několik aktivit, u kterých věděl, že seniory nadchnou. Naši hrdinové se doopravdy velmi bavili: mohli luštit křížovky, hrát Bingo, diskutovat nad aktuálními problémy a pomlouvat dnešní mládež. Mimo jiné měli příležitost si v kuchyni nakrást nějakou tu laskominku na noc. Trošku to všem připomínalo opět ty tábory, kdy se vkrádali v noci do zásobáku, aby zde ukořistili něco sladkého. Po tomhle programu se všichni důchodci odebrali vyčistit si protézy a poté se vydali na kutě.

Ráno je však čekalo překvapení. Probudil je jeden stařík, co v domově pobývá už nějakej ten pátek a sdělil jim špatnou zprávu. Domov důchodců je prý to největší zlo, které je mohlo potkat – natož pak tento. Prozradil jim veškeré nekalosti, které se zde odehrávají, a přesvědčil je, že je potřeba odsud utéci, než to všechno bude ještě horší. Představil jim plán a důchodci přikývli. Všichni se odebrali na rozcvičku a následovně na snídani a předstírali, že se nic neděje. Po snídani si však sbalili nejdůležitější věci, oklamali dozorce, ukradli nějaké jídlo, prolomili heslo na vstupních dveřích a utekli.

Vydali se směrem na sever, doufali, že budou daleko od domova a že najdou nějaký způsob jak opustit Zlín. Je pravda, že jejich věk jim v útěku příliš nenahrával, šli rychle asi tak, jak když byli vlčata a světlušky. Po cestě si zahráli stolní fotbálek v reálu, opekli si buřty, zahráli kanadskou schovku a pustili draky, které měli u sebe. Pobyt v přírodě si tak užívali, že se přestali zajímat o to, že vlastně uprchli z domova. To se jim také stalo osudným – špatně zabočili a navrátili se znova do míst, kde stál domov důchodců. Zde je přistihl personál domova důchodců, který prohledával okolí a odvedl je zpátky do domova. Znaveni po dlouhé cestě neměli šanci na odpor, a proto se lehce poddali. Spát šli brzy, naštvaní sami na sebe.

Třetí den ráno se rozhodli, že se o útěk pokusí znovu, tentokráte všechno promysleli do větších detailů. Rozdělili se na několik skupin, ve kterých se zbavovali nenápadně všech členů personálu domova důchodců. Někteří využili špatných očí ošetřovatelů a sebrali jim brýle, jiní přimíchali do kakaa ošetřovateli projímadlo a ten pak strávil zbytek dne na záchodě, někteří se odhodlali k fyzickému nátlaku a využili příležitosti ke svázání ošetřovatele kuřáka, který si musel odskočit na vzduch. Když takhle zneškodnili veškerý personál, v poklidu se sbalili a vydali na klidný útěk, věděli totiž, že není nikdo, kdo by byl schopen je pronásledovat. V klidu došli na zlínské nádraží a odjeli domů, kde je jejich blízcí radostně přijali zpátky.

Náhodné fotky z akce