Miss A JE TO! z pohledu světlušek
Informace o článku
- Autor článku: Klárka
- Název akce: Miss A JE TO!
- Datum akce: 20.2.2010-20.2.2010
- Typ akce: Oddílový výlet
- Pro: Berušky, Červánek
Fotogalerie z akce
- Miss A JE TO! Ges
Já myslím, že to nebylo špatné. Byly tam celkem dobré disciplíny – dobré a přijatelné. Ale možná šlo i trošku o to, jak je kdo starý. Soutěž v pojídání rohlíků jde spíše starším. U mě to není nijak těžké – mám velký žaludek, rychlou pusu a hlavně mám ráda rohlíky. To je hlavní. Komu se rohlíky protiví, ten má smůlu, že to není třeba jablko. Protože to, co člověk nemá rád, se jí hrozně pomalu.
Představování šlo hlavně těm, kteří nahlas mluví, nestydí se, mají bujnou fantazii a zapůsobí na porotu. Starší mají zase trošku výhodu. Také to, jak jsme se rozdělily na skupinky po čtyřech a odpovídaly jsme na otázky s různými počty bodů. V naší skupině byly dvě páťačky, to jest já a Katka, navíc s námi byly ještě Kajda a Terka. Protože jsme byly dvě páťačky, tak jsme věděly všechny otázky, i otázky ostatních světlušek i skautek. Nejlepší bylo, když jsme měly poslední políčko = zdravověda 400. Všechny jsme čekaly strašně moc těžký úkol. „Cihlička!“ Měly jsme opravdu štěstí. Také nám rozdaly pořadatelky papírky se zvláštními otázkami. Já jsem měla „Co bys dělala, kdybys vyhrála 10 miliónů?“ Měly jsme o tom povídat minutu. No co bych dělala. Rozdala bych to na charitu a do dětských domovů. Co bych dělala s tolika penězi. Bylo to tak lehké. Stačilo si najít odpověď a potom to rozvést – proč, jak bych to udělala, koho bych pozvala kdyby… Všechno, o čem jsem zatím psala bylo lehké. Každý však má i své stinné stránky. Mojí stinnou stránkou je volná disciplína. Co bych mohla vymyslet? Zahrát na keyboard Kristýnka iba spí? Mám na to 3 dny a ještě to moc dobře neumím. A potom jak bych tam ten dvoumetrový nástroj dopravila, když nemáme ani auto? To bych třeba přišla před porotu a řekla, že si musím připravit nástroj, ať si počkají. Pořádně bych nezajistila stojan, šla bych zapojit elektroniku, trhla bych s vodičem, nástroj by se zřítil, pokazil a co dál? To ne. Tak zpívat? Ne, zpívám falešně. Tak jsem se rychle našprtala básničku a s tou jsem tam šla. Nejlepší byl zlatý hřeb programu. Jídlo. A vyhodnocování. Jsem s akcí spokojená, líbily se mi ceny a programy, ale myslím, že byste měli rozdělit ještě mladší a starší světlušky nebo nějak podle věkové kategorie. Kdybychom byly dohromady se skautkami, tak asi nemám šanci.