Jarní prázdniny mezi skauty

Obloženi velkými batohy a snowboardy, lyžemi a běžkami vystupujeme z vlaku na hlavním nádraží v Tanvaldu. Členové brněnského skautského střediska „A JE TO!“ si vyrazili na jarní prázdniny na hory a umožnili mi strávit s nimi týden, který by již většina dnešní mladé generace považovala spíše za adrenalinový zážitek, než pobyt na horách spojený s lyžováním a snowboardingem.

Akce je fyzicky náročná již od samého začátku (a nezmění se to do samého konce). Vše, co budeme po celý týden potřebovat, si nakládáme na záda a ramena a vydáváme se pěšky do kopce. Naším cílem je skautská základna Modrá hvězda, původní nástupní stanice bobové dráhy. Skauti se vydají na cestu svižným krokem, jakoby jim ani nepřišlo, že každý z nich nese alespoň o 20 kg navíc. Já se s nimi snažím držet tempo, seč mohu a po cestě ještě zavést konverzaci.

Ptám se jich, co ví o chatě, kde mají strávit prázdniny. „No, nebude tam voda, ale zase je tam prý elektřina...“, říká mi jeden mladík, asi patnáctiletý. A co vede dnešní mladé lidi do takových podmínek? „No my tak jezdíme vždycky. Je to normálka.“ Ukazuje se, že skautské skupiny si záměrně vybírají ubytování daleko od civilizace, aby se v průběhu zimního tábora, jak je akce oficiálně nazvaná, trochu zocelily. Představa, že někde nebude tekoucí voda mi odebírá poslední zbytky vůle, ale celá věc mě začala zajímat, proto se dál škrábu spolu se skauty do prudkého kopce.

Asi po necelé hodině svižné chůze přicházíme k hotelu „Bobovka“, bývalé cílové stanici již zmiňované bobové dráhy. Místní obyvatelé se uvolili umožnit skautům přístup k pitné vodě, proto jim teď majitel ukazuje kohoutek, kde si budou napouštět vodu do barelů a nosit jich dalších několik set metrů vzhůru po bobové dráze. No, jsem rád, že sem jedu jen na pár dní ze zvědavosti. Do toho kopce jsem málem nevynesl ani sám sebe, natož 50 litrový barel plný vody.

Jsme na místě. Skauti shodili batohy a vrhají se k jídlu. Služby ještě nejsou rozděleny, dnes jí každý ze svých zásob. Další dny bude jedna dvojice zajišťovat stravu všem ostatním, což obnáší i nákup v několik kilometrů vzdáleném obchodě a dopravu surovin do chaty, stojící zcela záměrně mimo dosah jakékoli dopravy. Zdá se mi, že tomuto způsobu života rozumím čím dál méně. Nejenže moje ztrhané tělo již teď touží po horké sprše a teplé posteli, ale v tomto místě není ani záchod! Skauti ovšem nemají s kadibudkou žádný problém, koneckonců chlapci mohou potřebu vykonat kdekoli. A děvčata? „Kadibudka se dá vydržet. Horší by bylo, kdybychom musely do lesa“, usměje se na mě jedna ze skautek.

Hned další den pochopím, že na dívky se zde žádné zvláštní ohledu neberou. Stejně jako chlapci musejí ráno brzy ze spacáku do vymrzlé místnosti (dnešní služba ještě nestihla zatopit v kamnech), spolu s nimi vybíhají ven do sněhu na rozcvičku a snídají chléb se sýrem. Poté se obléknou na lyžování a vydají se na sjezdovku. Asi jste již pochopili, že ani cesta na sjezdovku nebude srovnatelná s jinými lyžařskými tábory. Skautská základna se nachází asi 3 km od vrcholu špičáku, na němž budou skauti po celý týden lyžovat, a celé osazenstvo tedy nahodí lyže a snowboardy na ramena a vydává se na krušnou a dlouhou cestu vzhůru.

„Tak jaké to tam bylo? Jaká byla cesta?“ ptám se jich, když se celí vyčerpaní vrátili večer zpět. „Příšerná. Už nikdy.“ zní první odpověď. Asi patnáctiletá dívka se sama zarazí. „No, vlastně ještě čtyřikrát. Ale pak už nikdy!“ Spolu s ostatními rozvěšuje promočené oblečení kolem kamen a převléká se do suchého. Někteří zalézají odpočívat do spacáku, jiní se pouštějí do hraní nejrůznějších her.

Trávím se skauty poslední večer. Dva z nich připravují guláš k večeři, další hrají deskové hry nebo si jen tak povídají. Vypadají spokojeně, nikomu nechybí sprcha, peřiny či televize, věci, které se již staly nedílnou součástí každodenní reality nás běžných smrtelníků. Najednou jako bych pochopil půvab jejich útěku z reality. Praskající oheň v kamnech, večer strávený s dobrými přáteli v družné zábavě, jednoduché jídlo z ešusu... Tak trochu jiná romantika, která pro skauty znamená obrovskou svobodu. Nejsou závislí na elektřině ani na tekoucí vodě, mohou civilizaci kdykoli opustit a strávit jen sami mezi sebou ten nejbáječnější týden na horách.

Náhodné fotky z akce